polem a krajinou svůj těžký vůz, vnímám křik a údery bičů, popruhy zařízlé do těla, táhnu ho dál tím šílenstvím kolem mě. Bahno, špína, výbuchy, létající kusy těl a já jenom jdu. Vím, že to nikdy neskončí, že to nemá žádný šťastný konec. Skutečný konec přinese až ten okamžik, kdy se tím letícím tělem stanu i já sám.

Už nevnímám nic před sebou ani za sebou. A přesto si jasně uvědomuji, že přes to všechno kolem mě bez přestání sním. Jsem tím unaveným koněm, a přesto sním o krásné louce zalité sluncem. Sním o šťavnaté trávě, která mně roste až po kolena. Jsem vyrovnaný, klidný, šťastný. Střídají se dny, noci, vše plyne v poklidu. Přes den stojím pod krásným mohutným stromem v jeho stínu je můj úkryt. Večer přicházím k hluboké tůni a piji lahodnou čistou vodu. A potom stojím někde uprostřed a jenom poslouchám do rána zvuky, které přináší sama noc. V hluboké vyrovnanosti, míru uprostřed sebe sama. V klidu……

Nevím co dál, cítím, že mně dochází síly a nevidím nic před sebou. Můj život je těžkou rutinou, pod mými vlastními biči, kterými jsou zaměstnání, strachu o to, že ho ztratím, současně se bojím, že už nenajdu sílu další ráno vstát a opět tam jít. Bojím se finanční nouze, že jednoho dne zklamu. Bojím se, že nejsem dobrým otcem, manželem, v té únavě nemám sílu vnímat radost druhých kolem sebe, svým negativismem a zoufalstvím jím tu jejich vlastní a přirozenou radost kazím. Jasně si uvědomuji, že oni jediní jsou pro mě cestou a jako rodina jsme schopni být šťastní, ale mám v sobě podivný temný mrak, přes který již nic dalšího nevidím. Zůstal jsem úplně sám“

Nezůstávejte prosím v tom pocitu starého válečného koně. Ať jste kdokoliv, ať jste kýmkoliv, pojďme společně hledat cestu. Vždy je nějaká, jenom nemusí být v tu danou chvíli, přes ten temný mrak, který vás zakrývá, přes tu stoletou únavu vidět. Vždy zůstává naděje a sen nemusí být jenom snem, ale může se začít měnit ve skutečnost. Jsou to přece naše sny, které dovedly v našem dětství a mládí tvořit svět před našima očima. A určitě jsme to ještě úplně nezapomněli. Jde o to si jenom vzpomenout.

www.terapie-aw.cz