Spirituální krize I

Úvodní strana » Články » Spirituální krize I
Úvodní strana » Články » Spirituální krize I

Spirituální krize I

Je mnoho důvodů a příčin, proč se v životě necítíme v souladu s našimi představami, jak by měl život probíhat a jak bychom se chtěli cítit. Naše životní cesty se v určitých momentech mohou odchýlit od původního plánu a než si toho všimneme na vědomé úrovni, neboť změna může být z počátku takřka nepatrná, můžeme zjistit, že se již mezi tím změnilo něco hlouběji v nás samotných. Něco, co se zpočátku těžko identifikuje.

Jsou to momenty, kdy se rozchází naše duchovní nastavení, obecné představy o životě, který jsme si přáli prožít ale i nás samotných s konkrétním fyzickým životem, který prožíváme.  

Jedna z příčin, která tyto potíže může způsobovat a je i dost častá v dnešní době je spirituální krize a té bych se rád v tomto článku a několika dalších pokračováních věnoval.

 

V posledních letech, kdy vnímáme nárůst velkého množství nových ale i původních (pouze oprášených) duchovních cest, které mnohdy nabízejí oproštění se od „materiálu“, posun v dimenzích a vzlet k novým výšinám se k těmto novým pobídkám a zážitkům velice často připojuje i host z počátku ne zcela chtěný a tou je spirituální krize. Jako každá krize v našem životě může zaskočit, překvapit, rozzlobit ale vždy záleží na nás samotných, jak jí nakonec uchopíme a zda krizový okamžik zkusíme „přetavit“ v něco dobrého v našem budoucím životě. Něco, co nás posouvá dál.

 

Troufám si říct, že každý touto krizí na své cestě projde, někdy i opakovaně. Od prvních pocitů dezorientace, ztráty „vedení“ nebo viditelného cíle až po hlubokou skepsi a myšlenky, že před naším rozhodnutím vydat se po nové cestě bylo možná i lépe.  

Současná doba udivuje svou rychlostí. Na co změny potřebovaly v minulosti několik století je dnes překonáno v několika letech. Denně jsme konfrontováni s mnoha novými poznatky a informacemi, které se v nás hromadí bez možnosti mít čas na jejich vědomé ale i podvědomé prozkoumání a následné zařazení do naší osobní struktury, případně vyřazení, pokud se ukáže, že informace není pro nás nebo náš současný život potřebná.  

V rámci našeho duchovního rozvoje, pokud se k tomu člověk rozhodne, může bohužel často sklouznout k podobnému schématu myšlení, že vše je možné zvládnout mnohem rychleji a je zbytečné se na této cestě zdržovat a přešlapovat. Víme přece z našeho okolí, že mnozí tuto cestu podstoupili nebo podstupují a my nechceme zůstat pozadu když slýcháme, jaké nové prožitky jim to přináší. My je chceme také. Zapomínáme, že nejsou nárokovou částí našich životů, každý život je jiný a může mít jiný cíl, kterého bychom měli dosáhnout. A každý z nás má tuto cestu a konečnou metu jinak nastavenou. A někdy, pokud náš tlak vstřebat vše nové přesáhne hranici, kterou je naše fyzická i duchovní rovina schopna přijmout, se potom mohou stát doslova pohromou do našeho života dosud zaběhlého a pevně zarámovaného.

O co víc se před námi otevírají nové cesty, kterým doslova můžeme propadnout a ony začnou zásadně měnit a utvářet náš nový život, o to více se můžeme rozcházet s naším okolím, dost často i s těmi nejbližšími. Argumentem bývá, že mně partner nebo blízký přestává rozumět, já přece rostu a on zůstává stát. Odpověď se však nabízí, zda jsme se pro něho nestali příliš nesrozumitelnými my samotní a zapomněli jsme mu dát možnost se k nám přidat nebo si alespoň zvyknout, pokud bude chtít, protože jsme nastoupili v našich životech novou cestu.

Na duchovním rozvoji není nic špatného, naopak, je to patrně to, proč jsme do našich životů vstoupili, abychom si stále více uvědomovali nejenom materiální, ale i duchovní aspekty našeho bytí. Je však velkou chybou současně s tím zapomínat na staré dobré rčení: “Všechno má svůj čas a nic nelze uspěchat“.

Pokud máme postavit dobrý, bytelný dům a máme na to 5 zedníků dá se lehce spočítat, jak dlouho jim stavba tohoto domu bude trvat. Když si opatříme 500 zedníků neznamená to, že dům postavíme 500x rychleji, neboť jsou věci, které nelze obejít a které chtějí svůj čas a to pomineme, že na stavbě sami sobě budou spíše překážet a samotný proces může být delší, než by byl původně.

To samé platí v duchovní cestě. Vnímat první informace, které ke mně proudí, ty si mohu porovnávat se svým vlastním nitrem a přímou cestou tak hledat odpovědi v jakém souladu jsou tyto informace se mnou samotným. Potřebuji je? Vedou k harmonii nebo spíše k nastávajícímu vnitřnímu zmatku? Vezmu si čas, aby bylo možné si vše v sobě nechat utřídit, vyrovnat se s tím, promyslet…   

A nezapomínat při tom na několik důležitých pravidel, která je nutné v průběhu cesty dodržovat, jako je nezbytné uzemnění, neotevírat se příliš duchovnímu prostoru kolem nás, pokud nevíme přesně, kam se otevíráme a v neposlední řadě nebýt v přesvědčení, že stačí otevřít tuto novou cestu a ona sama vyřeší naši minulost, ve které se mohou dále skrývat naše nevyřešená traumata, naše strachy a naši démoni. Tomu se nevyhneme a musíme to udělat sami.