Pravá podstata stínu...

Jan zvedl z police nějaký přístroj připomínající prut.

„Možná pomůže tohle.“

Ohnul prut kousek od kraje a okamžitě se z něj vylinul paprsek silného, oslepujícího světla, namířený do jednoho bodu. Lili si před ním musela zakrýt oči.

„Tohle světlo sice oslňuje, ale neublíží ti“ ujistil ji Jan. „Věř mi prosím. Podívala by ses přímo do něj? Já se tě pak na něco zeptám.“

Lili ho poslechla. Zprvu mžourala, ale pak si její oči přivykly a světlo ji naopak uklidňovalo. Dokonce ustoupila bolest hlavy, která se jí zatím rozšířila až do temene.

„Tak,“ pokračoval Jan, „když se teď díváš přímo do toho světla, kolik vidíš temnoty?“

„Nevidím žádnou“, odpověděla Lili. „Žádná, temnota v něm není.“

„No právě. A teď se tě zeptám na něco jiného. Jak by mohla nějaká temnota nebo jakýkoli stín vzniknout?“

„Něco by to světlo muselo zastínit?“

„To ano, ale co když tu není nic ani nikdo, kdo by ho mohl zastínit?“

Trvalo jí jen vteřinku, než přišla na správnou odpověď.

„Musela bych se od světla sama odvrátit. To je jediný způsob, jak by mohl vzniknout stín.“

Z knihy WM.Paula Younga: Eva