Duchovní svět kolem nás - Dávná láska

Úvodní strana » Články » Duchovní svět kolem nás - Dávná láska
Úvodní strana » Články » Duchovní svět kolem nás - Dávná láska

Duchovní svět kolem nás - Dávná láska

Jednoho dne za mnou přišel na terapii muž, budeme mu říkat třeba Petr. Měl pár problémů, které ho trápily a které chtěl terapiemi řešit. Jeden z nich ho ale zužoval více než ty ostatní. Chvíli hledal slova, možná jenom nevěděl, jak začít.

Byl ve středních letech, ale ve svém životě dosud nenavázal dlouhodobější vztah. Smutně se díval do země, když mně popisoval průběh svých pokusů o seznámení. Říkal, že vždy, když šlo o nezávazné schůzky, bylo vše v pořádku. Jak však měl vztah přejít do vážnější podoby, zachoval se v jednom okamžiku tak bezcitně a negativně, že možnou partnerku od sebe doslova „odmrštil“. Nebyl vůbec schopen pochopit, co se v něm ten moment otevírá a proč to udělal, když na vědomé úrovni by si vztah moc přál. Vydali jsme se tedy cestou terapie, abychom jeho problému porozuměli a pokusili se najít příčinu.

 

Po nějaké chvíli se Petr dostal do hlubšího meditačního stavu a zahájili jsme průzkum. Zjistili jsme, že v jeho duchovním prostoru bylo několik duší, které jsme postupně odvedli. Stále se nám však nedařilo najít možný zdroj původního problému. Příběhy spojené s odvedenými dušemi tomu neodpovídaly.

 

Po nějaké době se však konečně ozvala velice neochotně ta, která jeho životní problém vytvářela. Z počátku nechtěla moc komunikovat, postupně však kontakt navázala a popsala nám jejich společný příběh. Tím, jak nás seznamovala s dalšími a dalšími podrobnostmi vstupoval i Petr do regrese a ten příběh spoluprožíval také. Od jejich společného života uplynulo více jak 500 let.

 

Byl to hluboký cit, skutečná láska na všech úrovních. Žili šťastně a jejich život byl protnut sliby, že je nikdy nic nerozdělí a že spolu budou navěky. A to byla jedna z chyb, které se patrně v tom daném životě dopustili. Sliby na věčnost.

 

Neuvědomovali si, jak jsou vyřčená slova silná a jakou mají moc. První z toho života odešel Petr, ona jej dožila ve smutku a ve vzpomínkách na něj a na jejich lásku. A když po letech opustila i ona fyzické tělo a měla odejít do „Světla“, neučinila tak a zůstala zde v pozemské rovině, aby Petra opět našla a splnila tak jejich slib, že je nic nerozdělí. K Petrovi se připojila až po dlouhé době v jeho současné inkarnaci. A naplnila jej vnitřním pocitem, že již má toho, koho celou dobu hledal. Na vědomé úrovni si však vůbec neuvědomoval, že svou partnerku má ve svém duchovním prostoru, a ne v reálném životě. A odtud pramenil problém, který řešil. Rozhodl se nepřijmout do svého života nikoho dalšího. Svou milovanou již u sebe měl a pocházela ze vztahu, který nemůže jiným nijak vynahradit.

Petrovi se s ní v terapii dlouho nechtělo rozloučit, i ona se bránila, ale nakonec po mnohokrát opakovaném ujištění, že se nikdo s nikým neloučí navždy, oba svolili a ona se odpoutala od jeho těla a odešla do „Světla“.

Nikdy nevíme, jakou sílu naše slova, častokrát bezděčně vyslovená mohou mít. Šetřeme proto v našich životech sliby, přísahami a různými podvědomými smlouvami časově neohraničenými, které mohou tvořit velice pevné svazky spojující nás s hlubokou minulostí, ale mnohdy zasahující až do naší daleké budoucnosti.   

 

A co se týká vztahů? Naši prapředci to říkali hezky: „Budeme spolu… dokud nás smrt nerozdělí“. Možná nevědomky, možná vědomě svůj slib ohraničili pro ten jeden konkrétní život a nemuseli se tak potýkat s důsledky svých neopatrně vyslovených slov v životech budoucích.