Byl ve středních letech, ale ve svém životě dosud nenavázal dlouhodobější vztah. Smutně se díval do země, když mně popisoval průběh svých pokusů o seznámení. Říkal, že vždy, když šlo o nezávazné schůzky, bylo vše v pořádku. Jak však měl vztah přejít do vážnější podoby, zachoval se v jednom okamžiku tak bezcitně a negativně, že možnou partnerku od sebe doslova „odmrštil“. Nebyl vůbec schopen pochopit, co se v něm ten moment otevírá a proč to udělal, když na vědomé úrovni by si vztah moc přál. Vydali jsme se tedy cestou terapie, abychom jeho problému porozuměli a pokusili se najít příčinu.

Po nějaké chvíli se Petr dostal do hlubšího meditačního stavu a zahájili jsme průzkum. Zjistili jsme, že v jeho duchovním prostoru bylo několik duší, které jsme postupně odvedli. Stále se nám však nedařilo najít možný zdroj původního problému. Příběhy spojené s odvedenými dušemi tomu neodpovídaly.

Po nějaké době se však konečně ozvala velice neochotně ta, která jeho životní problém vytvářela. Z počátku nechtěla moc komunikovat, postupně však kontakt navázala a popsala nám jejich společný příběh. Tím, jak nás seznamovala s dalšími a dalšími podrobnostmi vstupoval i Petr do regrese a ten příběh spoluprožíval také. Od jejich společného života uplynulo více jak 500 let.

Byl to hluboký cit, skutečná láska na všech úrovních. Žili šťastně a jejich život byl protnut sliby, že je nikdy nic nerozdělí a že spolu budou navěky. A to byla jedna z chyb, které se patrně v tom daném životě dopustili. Sliby na věčnost.

Neuvědomovali si, jak jsou vyřčená slova silná a jakou mají moc. První z toho života odešel Petr, ona jej dožila ve smutku a ve vzpomínkách na něj a na jejich lásku. A když po letech opustila i ona fyzické tělo a měla odejít do „Světla“, neučinila tak a zůstala zde v pozemské rovině, aby Petra opět našla a splnila tak jejich slib, že je nic nerozdělí. K Petrovi se připojila až po dlouhé době v jeho současné inkarnaci. A naplnila jej vnitřním pocitem, že již má toho, koho celou dobu hledal. Na vědomé úrovni si však vůbec neuvědomoval, že svou partnerku má ve svém duchovním prostoru, a ne v reálném životě. A odtud pramenil problém, který řešil. Rozhodl se nepřijmout do svého života nikoho dalšího. Svou milovanou již u sebe měl a pocházela ze vztahu, který nemůže jiným nijak vynahradit.

Petrovi se s ní v terapii dlouho nechtělo rozloučit, i ona se bránila, ale nakonec po mnohokrát opakovaném ujištění, že se nikdo s nikým neloučí navždy, oba svolili a ona se odpoutala od jeho těla a odešla do „Světla“.

Nikdy nevíme, jakou sílu naše slova, častokrát bezděčně vyslovená mohou mít. Šetřeme proto v našich životech sliby, přísahami a různými podvědomými smlouvami časově neohraničenými, které mohou tvořit velice pevné svazky spojující nás s hlubokou minulostí, ale mnohdy zasahující až do naší daleké budoucnosti.   

A co se týká vztahů? Naši prapředci to říkali hezky: „Budeme spolu… dokud nás smrt nerozdělí“. Možná nevědomky, možná vědomě svůj slib ohraničili pro ten jeden konkrétní život a nemuseli se tak potýkat s důsledky svých neopatrně vyslovených slov v životech budoucích.

2019©terapie-aw.cz