1. Jaký je rozdíl mezi klasickými psychoterapeutickými metodami a regresní terapií?

Klasické postupy jsou víceméně totožné s tím, co můžete zažít v regresní terapii. Jde především o hledání traumatických událostí ve vaší minulosti, které uloženy v podvědomí mohou zpětně způsobovat řadu psychických nebo i fyzických problémů v současnosti.  Když jsou tyto události nalezeny, ztotožněny a vysvětleny, obvykle následuje výrazné zlepšení nebo odstranění současného problému, který vás trápí. K vysvětlení a celkovému pochopení dochází zpravidla tak, že v terapii zažijete zdrojovou událost se všemi podrobnostmi, které jste nebyli schopni v momentu skutečného prožívání traumatu zcela zaznamenat. Jeho znovuprožití znamená dodatečné vysvětlení celé události a vede to k zbavení se traumatických reakcí v současnosti. Událost přechází do hladiny, byť ne běžné, ale pouhé vzpomínky.

Regresní terapie má tu výhodu, že nezná časové omezení a hranice v hledání této události a praxe ukazuje, že je často ukryta mimo námi prožívaný život. A tento fenomén dává tomuto druhu terapie veliké možnosti ve vyhledání zdroje vašich potíží. 

 

2. Nejsou prožitky, které přichází v terapii pouze výplodem mé fantazie, výsledkem představivosti, modifikací mých vlastních vzpomínek nebo shlédnutých, čtených příběhů v minulosti?

Většina klientů, kteří prožili první regresi, mohou mít tento pocit. Jejich počáteční reakce bývá, že si to všechno snad vymysleli.  S určitým odstupem se však dostaví pocit, že příběh, který prožili, je až moc konkrétní s mnoha do sebe zapadajícími detaily a hlavně si uvědomí paralely s jejich současným životem a problémy, které v něm řeší.

První terapie může být ještě mnohdy poznamenána přílišnou snahou klienta mít vše pod kontrolou. Často se ne dostatečně uvolní, nenechává vše v klidu plynout. Jeho vědomá část zasahuje do procesu, analyzuje, porovnává a zpochybňuje prožívaný příběh. Pokud zažije druhou nebo třetí terapii, pocity jsou již úplně jiné a i její účinnost, protože klient je již více připraven na její průběh a je schopen mnohem většího uvolnění.

Nejdůležitější však v celém procesu je to, zda ustoupil problém, s kterým terapeuta vyhledal. A potom není až tak důležité, zda šlo o skutečný minulý život, metaforu, symboliku nebo jinou nadvědomou moudrost, které se vám v průběhu terapie dostalo, důležitý je výsledek terapie.  

 

3. Co mohu „vidět“ během regrese?

Během terapie se stanete přímým účastníkem události z vaší minulosti, která má vliv na váš současný problém. Často to nemusí být ten, který vás na terapii přivedl, ale ten, který s ní může úzce souviset a často bývá „nadřazen“ původnímu problému. Většinou s odstraněním nadřazeného problému se vytrácí i ten původní, který byl primárním tématem terapie.

Co se týká vizualizace, emočních prožitků, u každého klienta je to rozdílné. Hodně to odpovídá i celkovému rámci jeho osobnosti. Emocionálnější typ může mít prožitek více „divoký“, rezervovanější typ ho může spíše vnímat jako napínavý film. Dopady jsou ale podobné. Nemám pocit, že nedostatek prudkých emocí (jak se někdy uvádí) nevedou k ozdravnému výsledku, jako v opačném případě. 

Pokud regrese zasáhne do období některého z minulých životů, tak můžete prožít několik variant. Většinou to bývá víceméně ucelený pohled na jeden život s jeho hlavními momenty, z kterých vyplyne souvislost a poučení do současně vámi prožívané doby, může to být i jedna z důležitých sekvencí jednoho života, například u izolovaných problémů, jako jsou určité druhy fóbií. 

 

4. Musím v regresní terapii vždy navštívit minulý život?

Určitě to není nutné, pokud primární zdroj problému leží v tomto životě, například v raném dětství, tak se budete v průběhu terapie pohybovat v tomto období. I zde vás může překvapit detailnost a barvitost prožitku, s momenty, které si vědomá mysl již dávno nepamatuje, neboť byly „přemazány“ novějšími zážitky. 

Takto se můžete v průběhu terapie dostat například do období batolecího věku, těsně poporodnímu období. Můžete prožít vlastní porod ale i zažít větší část prenatálního období. Zde vás může zpětně překvapit, jak i v lůně své matky jste vnímali mnoho impulzů, pocitů, emocí nebo i rozeznávali hlasy a rozhovory z vašeho okolí.  A právě v tomto období mohou být první zdroje traumat, která si přinášíme do našeho současného života.

 

5. Používá se v regresní terapii hypnóza?

V úvodu odpovědi je nutné vysvětlit, co to je vlastně hypnóza a jak se s ní pracuje. V regresní terapii se pracuje s klientem ve stavu zklidněného meditativního uvolnění, který se však může přirovnat k prvním stupňům lehkého hypnotického stavu. Hypnóza jako taková není nic jiného, než druh úzce soustředěné pozornosti na určitý druh činnosti, myšlenky, vzpomínky, dechu, intenzivní sledování příběhu v knize nebo filmu, kdy doslova zapomenete vnímat své okolí. V hypnoterapii jako léčebné terapeutické metodě se tohoto stavu využívá především k tomu, aby hypnoterapeut v různých hladinách hypnózy následně předával klientovi léčebné sugesce, které pomáhají v odstranění problému, kvůli kterému ho klient vyhledal. Je to jedna z cest, klinicky ověřená, pro léčení různých fóbií, psychických stavů, zlozvyků apod.

 

Ve správně vedené regresní terapii se na rozdíl od hypnoterapie nepředávají klientovi sugesce, terapeut pouze klienta vede jeho prožitkem a snaží se průběh směřovat na důležité události, jejíž prožití a zpětné vyhodnocení mu pomáhají se zbavit svého problému. V regresní terapii se používá jenom velmi lehkého hypnotického stavu, které by se dal označit jako uvolněné meditativní soustředění. Z toho důvodu se stává, že klient po ukončení terapie informuje terapeuta o průběhu často větou: „Byť jsem se celou dobu terapie pohyboval mezi severoamerickými indiány, kde jsem prožil intenzivně mnoho příběhů, které ten život přinášel tak vás musím upozornit, že jsem vás celou dobu stále slyšel a dokonce jsem velice vzdáleně v určitý moment zaznamenal tramvaj jedoucí po ulici“ J. To je naprosto v pořádku a není to znamení, že klient nebyl dostatečně hluboko. A také platí, že ve stavu ve kterém terapie probíhá, máte vše pod svou kontrolou, můžete kdykoliv otevřít oči a z vlastního rozhodnutí terapii ukončit, nemůžete se dopustit ničeho, co je v rozporu s vaší morálkou a životními hodnotami, neřeknete v tomto stavu nic, čeho byste si nebyli vědomi, protože tento stav není spánkem. Pouze se může vzdáleně podobat příjemnému  předspánkovému stavu.

Hlubšího hypnotického stavu se kupříkladu využívá v jiném speciálním druhu terapie, kterým je spirituální regrese, což je stav, kdy se klient uvádí do období mezi ukončením jednoho ze životů a před zrozením do následujícího života (Michael Newton M. D. – Live between Lives Therapy).  

 

6. Dá se navštívit touto technikou i budoucí život?

Tak, jak existuje regrese, tak existuje i progrese, pohled do budoucnosti. Je to možné, neboť jak se pohybujeme po časové ose zpět, můžeme se za určitých podmínek pohybovat i vpřed. Bývá to však předmětem terapií naprosto výjimečně, pouze v případech, kdy klient tento pohled z různých důvodů v daný moment potřebuje. Regresní terapie má úžasnou sílu v tom, že nás minulost může dostatečně poučit, abychom v budoucnosti měli možnost volit lépe naše příští kroky a naše rozhodování v důležitých otázkách.  Tím nám je zcela ponechána důležitá svoboda v našem rozhodování s důvěrou a vírou v to, že naše cesta je správná bez nutnosti se „technicky“ dívat do své budoucnosti.

Pochopitelně zde vyvstává i otázka mnoha budoucích cest, které před námi leží a tím i mnoha vývojů našich osudů. V každém okamžiku našeho života, v jeho důležitých momentech jsme na rozcestí a volíme z mnoha variant, které leží před námi. Progrese může být nahlédnutí jenom do jedné z těchto cest a je lépe nechat vše na našem volním rozhodnutí a nenechat se tímto pohledem zbytečně ovlivňovat.

 

7. Dostanou se do regresního prožitku v průběhu terapie všichni, kdo jí absolvují?

Nemusí to tak být a nebývá to vina klienta a většinou ani terapeuta. Průběh terapie je ovlivněn mnoha dalšími faktory, jako je například potřebné „naladění“ klienta a terapeuta na sebe. Pokud vám bude terapeut/ka nesympatický, budete ho negativně přijímat, bude i průběh terapie patrně dost obtížný a nemusí přinést očekávané výsledky. Proto je důležité dát i na první dojem a v naprostém klidu se po úvodním rozhovoru rozhodnout dále v terapii nepokračovat, pokud cítíte některý z negativních pocitů vůči terapeutovi nebo prostředí, ve kterém pracuje.

Obecným problém se vstupem do regresního prožitku však může být i to, že v populaci se vyskytuje dle klasické škály hypnability cca 10% lidí, kteří mají s uvedením do relaxačního meditativního stavu, případně do prvních stupňů hypnózy určitý problém a přibližně 5% lidí do tohoto stavu velmi těžko vstupuje. Meditace a příprava pro regresi se ale dá trénovat například s pomocí speciálních nahrávek, které vás doma na terapii mohou připravit.