MENU
Využívá se u regrese nebo Hlubinné abreaktivní psychoterapii hypnóza? Často kladená otázka těch, kteří přichází na první terapii.
Na úvod, před odpovědí na základní otázku si povězme, co to je hypnóza.
Je to stav úplné ztráty kontroly nad svým tělem, kdy se klient topí v uhrančivých očích terapeuta – hypnotizéra, který jej postupně zbavuje veškeré svobody ve vlastní konání a má ho postupně plně ve své moci….
Ne, tak to určitě není - to je pohádka nebo část filmového scénáře béčkového filmového dramatu. Ale možná právě z podobných představ vznikají základní mýty o hypnóze. Ze zcela běžného stavu, který můžeme i několikrát denně zažít sami na sobě, se stává něco démonického, před čímž je nutné se držet na pozoru.
Co je to tedy hypnóza?
Jedná se o psychický stav, při kterém postupně dochází k útlumu běžného denního režimu mozku, dochází k změnám vnímání okolního prostředí, více se soustředíte do vlastního nitra, začínáte změněně vnímat své emoce, je to stav změněné frekvenční úrovně mozkové aktivity. Je pravdou, že kolem hypnózy vzniklo velké množství mýtů a zavádějících představ často živené různými estrádními kousky - hypnotizérů, kteří je používají k pobavení svého publika.
K těm nejčastějším mýtům patří:
Hypnotizovaný je v průběhu hypnózy plně v moci hypnotizéra
Jeden z hlavních, ale zcela nepravdivých mýtů. Platí pravidlo, že klient nikdy ve stavu hypnózy neudělá něco, co se příčí jeho vlastnímu přesvědčení, vnitřnímu nastavení, vnitřnímu prahu morálky apod. Naopak pokud by začal dostávat podobné instrukce od hypnotizéra (profesionál to nedělá), začne pracovat vědomá složka bránící se těmto myšlenkám, která v podstatě ukončí proces hluboké relaxace a klient se probere do běžného denního „provozu“.
Jedním z problémů při aplikaci těchto technik je vědomá nebo podvědomá obrana klienta se nechat terapeutem do stavu hluboké relaxace uvést. Pokud se procesu brání, ve většině případů se do stavu požadovaného uvolnění vůbec nedostane a tudíž i původní záměr se mine účinkem. Proto se většinou před terapií s vámi krátce věnuje tomu, co se bude dít, jak terapie probíhá, aby mimo jiné odstranil vaši vědomou nebo podvědomou obranu nebo obavu do stavu uvolnění vstoupit.
Z hypnózy se nemusíte probrat, můžete se v ní i docela ztratit
Vždy se proberete, i kdybyste přešli do fáze hlubšího hypnotického stavu (není žádným zájmem terapeuta, aby k tomu došlo, protože potřebuje v terapii s klientem aktivně pracovat) po krátké době přejde tento stav do běžného spánku, z kterého se po několika minutách nebo desítkách minut probudíte.
Hypnóza je jako hluboký spánek nebo stav nevědomí, ve kterém o sobě nic nevíte
Je to častá představa, že hypnotický trans se rovná spánku nebo nevědomí a že pokud toto nenastane, tak vlastně klient vůbec nebyl v transu. Častá reakce po ukončení terapie může být" „ nikde jsem pochopitelně nebyl, protože jsem vás celou dobu slyšel…“. Ve skutečnosti se plná amnézie (stav, kdy si nepamatujete průběh terapie) vyskytuje velice zřídka. Zážitek většiny lidí je stav příjemné hluboké relaxace, podobný usínání a ne hlubokému spánku.
Hypnóza je cosi nepřirozeného
V hypnotickém stavu nedochází k žádnému mimořádnému procesu, který byste osobně neznali. Za pomoci terapeuta se přesunete z běžné denní hladiny činnosti mozku beta (frekvence mozkové činnosti cca 21 kmitů za vteřinu) do hladiny alfa (která se nachází mezi 7-14 kmity za vteřinu) a je to stav, který zpravidla minimálně jednou denně zažíváme všichni ve fázi usínání. Dobře znáte ten pocit, kdy se pomalu dostáváte do toho pocitu uvolnění, jako byste se propadali někam dolů do příjemného teplého objetí, i když ještě nespíte a vnímáte okolí, již na sobě pociťujete první účinky tohoto změněného stavu.
K podobným pocitům běžně dochází i v průběhu dne, díváte se z okna a začnete například vzpomínat na nějakou dávnou událost a právě v tomto stavu přestáváte vnímat své okolí. Může se tak stát, že k vám někdo hovoří, ale vy ho v tu chvíli nevnímáte.
Začtete se do knihy tak intenzivně, že se doslova cítíte být uprostřed děje a svět kolem vás přestává pro tu chvíli existovat.
Stav hypnotického transu, jak se tento pocit odborně nazývá, znají i řidiči jedoucí většinou po známé silnici, kteří najednou zjistí, že neví, jak projeli posledních pět kilometrů, protože se nad něčím zamysleli. Přitom tělo dále ovládá vůz, jenom duch byl v tu chvíli někde jinde.
Tak to je ten stav, kam se na počátku klasické regresní terapie dostanete. V regresi většnou nebudete v žádném hypnotickém spánku ale ve stavu příjemné hlubší relaxace. Terapeut využije jedné z technik pro kompletní uvolnění a nastavení „předspánkového“ režimu, příjemného relaxačního stavu, aby se mohly začít objevovat první vzpomínky a vizualizace na události hluboko ve vaší minulosti, například z raného dětství nebo první vhledy do míst, období a situací, které si již nepamatujete, protože jdou z podvědomí – nevědomí.
Zájem terapeuta u regresní terapie je, abyste se pohybovali v úrovni mozkové aktivity alfa, což může vytvářet dodatečný pocit, že nešlo o žádný hluboký hypnotický stav, protože na sobě cítíte většinou jenom příjemné relaxační uvolnění.
Regresní terapie není založena na vkládání sugescí ze strany terapeuta směrem ke klientovi. Technika celkového zklidnění se používá pouze na začátku pro navození potřebného stavu, ze kterého se potom postupuje dále.
Trochu jiné to je u Hlubinné abreaktivní psychoterapie (Andrej Dragomirecký), kde se v úvodu terapie postupuje odlišným způsobem. Terapeut většinou bez dlouhých příprav vyzve klienta, aby zavřel oči, soustředil se na vyhledání poslední události obsahující problém, kvůli kterému ho vyhledal a podle daného terapeutického postupu mu začal tento problém popisovat. A takto postupuje stále hlouběji a hlouběji, kdy se v určitém momentu u klienta vnitřním soustředěním na popisované děje rovněž sníží frekvence činnosti mozku do hladiny alfa a on se dostane do úplně stejného stavu, jako když při klasické regresi terapeut použije v úvodu sezení některou indukční techniku. A v tomto stavu klient opouští dosavadní prostor vzpomínání a začne skutečné vybavování, kterým jsou obrazy z hluboké minulosti. Po skončení terapie si pochopitelně vůbec nemusí uvědomit, že byl po větší část doby ve stejném změněném stavu vědomí, jako při klasické hypnoterapii. A to může být i důvod, proč někteří terapeuti uvádějí trochu nesprávně, že se regresní terapie, resp. HAP neprovádí v hypnóze.
Bez navození hypnotického transu by se nikdy klient nedostal do stavu, kdy je schopen popisovat události z raného dětství za hranicemi běžné vzpomínky, prožít vlastní porod nebo prenatální období. A už vůbec to není možné, pokud by si měl vzpomenout na události předcházející tomuto konkrétně prožívanému životu. Nejde toho dosáhnout v běžné „denní“ hladině mozkové činnosti v pásmu beta.
V praxi se používá i další postup – spirituální regrese – je to vyhledání událostí, které nebyly v některém z minulých životů, ale v době mezi těmito životy. Pro vyhledání těchto událostí je již nutné pohroužit klienta do hlubšího hypnotického stavu. Ale ani to neznamená, že by přestal komunikovat s terapeutem nebo že by si celý prožitek dodatečně po ukončení terapie nepamatoval.
Budu rád, pokud výše uvedené poznámky rozpustí případné obavy všech, kdo mají v plánu podobné druhy terapií využít a současně vysvětlit, jak je to vlastně s regresní terapií a hypnózou.